Každou noc zhubneme o sto gramů. Může za to uhlík
Jenže jak zjistil australský učitel fyziky a bloger Derek Muller, není to tak úplně pravda. Nebo spíše není to celá pravda. Kam se tedy přes noc poděje hmotnost, o kterou ráno vážíme méně?
Odpověď zní, že část z této hmotnosti tvoří vodní pára, která se odpařuje z povrchu lidského těla, když se v noci potíme, případně odchází při každém výdechu. To ale není ta nejvíce fascinující část. Ta je totiž tak jednoduchá, až se jí pomalu nechce věřit.
Všichni lidé v noci dýchají, na tom nic překvapivého není. S každým výdechem vypustíme do vzduchu několik atomů uhlíku (oxid uhličitý se skládá ze dvou atomů kyslíku a jednoho atomu uhlíku). Tedy celkem tři atomy. Jenže při nádechu se do těla dostává pouze kyslík, který má atomy dva, což znamená, že s každou vydechnutou molekulou nás opouští jeden atom navíc.
Jednotlivé atomy uhlíku samozřejmě neváží skoro nic. Když ale spočítáme, že s každým výdechem pošleme zpět do ovzduší asi 10.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000 (slovy deset miliard biliónů atomů), což je asi 0,012 gramu, a vynásobíme to 16 výdechy za minutu po osm hodin spánku, dostaneme se na hodnotu 95 gramů. A přibližně tolik každou noc zhubneme, nezávisle na tom, kdy jsme šli na záchod nebo kolik přes noc vypotíme.
Pokud bychom ale počítali i s vodní párou, zhubneme ještě víc. Většinu nocí je okolní vzduch chladnější než vnitřek našeho těla, tudíž vzduch, který vdechujeme, se oteplí a při výdechu je jeho relativní vlhkost okolo 100 %. To v logice výpočtů Dereka Mullera znamená další bilióny atomů, které opouštějí naše těla a pomáhají nám hubnout. Místo nákladných a náročných diet si tak stačí dopřávat hodně spánku a pořádně dýchat (a každý den být o půl kila lehčí).
ROB